Kočičí chůva Lucie: Hlídání koček je někdy pořádný kočičí maraton

Pracovat jako kočičí chůva je pro mě ideální, jelikož mám od dětství velmi blízký vztah ke kočkám – tudíž mě to baví a je to pro mě i jako koníček. Umožňuje mi to poznávat mnoho různých plemen i různých kočičích osobností. A v životě se každá zkušenost počítá.

Důležité je, aby to bylo dobré pro kočky..

Práce kočičí chůvy nezačíná příchodem do bytu k hlídané kočce, jak by se mohlo zdát, ale naplánováním nejlepší trasy mezi jednotlivými hlídáními – většinou se snažím o to, abych za den strávila více času s kočkami, než-li na cestě. Čas v kočičí přítomnosti je totiž mnohem příjemnější, než čas na cestách (ať už v autě či MHD). K práci kočičí hlídačky to ovšem patří – pro chůvy by bylo jistě jednodušší mít všechny kočky na jednom místě, jenže v tom je ten rozdíl – hlídáním v domácím prostředím upřednostňujeme, co je pohodlnější pro kočku a ne pro chůvu. Ale i pro chůvu to má své výhody – za dobu, co hlídám, jsem poznala Prahu lépe, než kdy dříve, objevila cestou spoutu zajímavých míst a trasy MHD už mám také v malíku.

Kočkám nemá cenu se vnucovat, přijdou samy

Když přijdu ke dveřím domácnosti, kde na mě čeká kočka nebo kočky, otevírám vždy opatrně, protože kočky jsou zvídavá stvoření a často se hned hrnou objevovat svět za dveřmi. Jelikož už jsou tou dobou kočičky většinou už jeden den doma samy, často mě vítají už za dveřmi. Ostýchavější povahy se po příchodu snažím najít, abych zkontrolovala, že jsou v pořádku, ale nechám jim prostor, aby se mohly samy odhodlat a přijít se mi ukázat. Kočka má vlastní hlavu a nemá cenu se jí vnucovat – až bude chtít, přijde sama. A když k vám přijde kočka, která byla zprvu vystršená a bála se, máte z toho nakonec větší radost, než když se s vámi kočky mazlí hned od začátku.

Čistý záchod se musí použít ihned znovu!

Po tom, co se se mnou kočky seznámí, jim jdu uklidit záchůdek – často ho totiž využijí hned znovu, když je čistý, takže ho často před odchodem vyklízím ještě jednou. Brzy mi už však chlupáči dávají najevo, že jsem zatím neudělala to nejdůležitější – jídlo! Když mají miciny po jídle ještě chuť na zábavu, tak je proženu s laserovou hračkou nebo šňůrkou. Samozřejmostí je také výměna vody, případně vyčesání srsti. Pokud kočka není na dietě, dostane dle instrukcí majitele také pamlsek. V průběhu célého hlídání také pořizuji fotky, které pak se zprávou z hlídání zasílám majiteli hlídaných chlupáčů.

Nejnáročnější den – kočičí maraton

image1 (1)

Během jednoho z mých nejnáročnějších „hlídacích dnů” jsem zvládla 9 hlídacích návštěv, plus úvodní schůzku s novým klientem. A to už byl pěkný kočičí maraton 🙂 I když právě více času zabralo přejíždění z místa na místo. Mojím nejpříjemnějším hlídáním byl pár, kočka a kocour, kteří po příchodu pravidelně čekali, až si sednu, aby se mi mohli usadit na klín. Prostě mazlové, jaký by si jeden přál.

Plemena jsou stejně častá, jako „obyčejné“ micky

Už jsem hlídala bengálskou kočku, mainskou mývalí, norskou lesní, briskou, somálské kočky a spoustu útulkových koček či nalezenců, včetně hendikepované kočičky, která přišla o zadní nožičku (bez které se však elegantně zvládala „obejít“). „Obyčejné” kočky domácí hlídám zhruba stejně často jako čistokrevné plemena. Velmi častým plemenem je britská kočka (modrá, lila, čokoládová, tabby..). Naopak poměrně vzácným a zajímavým plemenem jsou kočky somálské, patřící k orientálním, polodlouhosrstým plemenům.

I jménům koček se někdy zasmějete

Zajímavé je sledovat jména koček – někteří majitélé preferují domácká jména jako je „Kocour, Míca, Micina”, někteří naopak volí vznešenější jména jako jsou například „Olaf, Hugo, Oliver” a jiní zas zábavnější jména jako jsou třeba „Sindibad, Fufi nebo Kakáč”. Kromě koček jsem se už starala také o potkany, morčata nebo třeba osmáky.

Nejvíce mě baví sledovat povahy nových koček

IMG-20160723-WA0005 Nejvíce mě na této práci baví kontakt se stále novými tvářemi a osobnostmi (ať lidskými, nebo kočičími). Kočky mají, stejně jako lidé, různé povahy, dokážou se tvářit naprosto přesně podle dané situace a samozřejmě, nejlépe umí dát vědět, že je čas na krmení. Také mě baví sledovat rozdíly v kočičím hlase – někdy obrovský kocour mňouká tenkým hláskem, jindy drobná kočička přede jako puma. Něteří chlupáčí za celou návštěvu nevydají ani hlásek a jiní si se mnou celou dobu povídají (ano, se mnou – většinou jim odpovídám 🙂 Ovšem spokojený majitel, který se stále vrací a s důvěrou mi znovu svěřuje své mazlíčky, také vždy potěší. Dokonce se mi stalo, že mi byla klientka za péči a její chlupaté lásky tak vděčná, že se mě při závěrečné schůzce na vrácení klíčů zeptala, jestli mě může obejmout. A to člověka rozhodně velmi potěší.